Motto měsíce:
Bez pádů bychom si neuvědomili, jak krásné je být na nohou

Den první + aktualizace

20. ledna 2015 v 11:53 | elis |  Zdravě a levně
Po svém prvním nákupu jsem si uvědomila jaká blbost je počítat výdaje na potraviny po jednom týdnu. Kupuji přece i věci, které budu spotřebovávat po delší dobu. Takovéto "jednorázovky" jsou také kolikrát o dost dražší než jiné potraviny v košíku, a tak dokáží podstatně zvýšit částku u pokladny. Proto jsem se rozhodla, že dobu trvání tohoto projektu prodloužím na jeden měsíc. I nadále platí jeden týden = 500 Kč, ale budu vyúčtovávat po měsíci, takže za měsíc nesmím za jídlo utratit víc než 2000 Kč (viz. předchozí článek).
Dnešní nákup vypadal takto:
1
Bio mléko 1l, Almathea
32,00
1
Obal
10,00
1
Jordans muesli ořechy...
139,00
1
Bitters žvýkačky
49,00
1
Kokos, Zdraví z přírody 200 g
29,00
1
Kornbageta 100 g CERTAS
7,90
3
Flapjack vl. ořechy
57,00
1
Lah. cibule
17
0,082
Česnek od Hežů kg
11,39
0,282
Paprika zelená
10,71
0,346
Rajčata kg
20,41
1
Lučina termizovaná 62,5 g
22,00
0,680
Jablka kg
17,68
0,446
Banány
21,40
Teď bych z toho měla pár dnů přežít. Až budu něco vařit, přidám sem recepty :)
PS
Ty Bitters žvýkačky by měly vydat jako dva energetické nápoje a opravdu to funguje ;)
 

Teď tak trochu z vesela

19. ledna 2015 v 6:57 | elis |  Deník
Předchozí články nebyly zrovna moc veselé. Ne, že byste se z tohoto měli potrhat smíchy... Každopádně se za víkend stihlo vyčasit - při nejmenším v mém životě. To víte - nová práce, nová láska a ke štěstí mi chybí asi deset zkoušek, které ale URČITĚ ZVLÁDNU!!!
Po zvládnutí tohoto týdne jsem si pro sebe jako odměnu nachystala hezký páteční večer v kulturním prostředí a už se na to těším. Do Olomouce jedu teprve dnes a asi celý den prosedím nad doděláváním plánu výzkumu, který jsem měla odeslat už včera, ale nějak mě zbrzdil páteční ples (hlavně jsem se z něho dlouho vzpamatovávala). Až to napíšu, vrhnu se na teorii kvantitativního výzkumu, ze kterého mám zítra test - ono to měla být zkouška, ale nějaký "chytrý" jedinec učitele přesvědčil, že test bude lepší... To už mám opravdu raději to ústní. Tam to jde alespoň nějak okecat - takto jsem bez učení udělala maturitu ( abyste si nemysleli, tohle už byla státní takže byla hrozně jednoduchá...) - klíčové je nepanikařit a neutíkat (jak je to u mě bohužel nepříjemně časté).

To by asi tak zatím bylo. Pravděpodobně se dnes ještě ohlásím ohledně projektu, který dnes startuje. Mějte se a všem přeji krásné pondělí ;)

Zdravě a levně - část první

18. ledna 2015 v 10:00 | elis |  Zdravě a levně
Často slýchám, že zdravě jíst není jednoduché a že to leze do peněz. Jako svůj první projekt jsem si stanovila, že budu sledovat své finance a jíst zdravě po dobu jednoho týdne. Jako většina studentů mám týdně k dispozici zhruba 500 Kč a na obědy z větší části chodím do menzy.
Mým cílem je zajistit si zdravé snídaně, večeře i svačiny v cenovém rozmezí 400 - 500 Kč. Určitě bych se raději držela nižší hranice. Nakupovat budu ve farmářských obchodech a ve zdravé výživě. Počítám pouze pracovní část týdne protože o víkendu budu jako obvykle doma a tam neohlídám, co do mě maminka nacpe...
Do obchodu zavítám nejpozději v pondělí ráno a koupím si základní potraviny na týden - mléko, vajíčka, agávový sirup (už mi došel), suchary. Déle koupím nějakou zeleninu a ovoce a další věci podle toho, co se rozhodnu vařit. Uvidíme. Nejsem typ člověka, který by vařil podle receptů - ráda si jídla vymýšlím a neustále se je snažím vylepšovat. Některé své recepty samozřejmě zveřejním v rubrice životospráva.
Sama jsem zvědavá jaká bude moje bilance. Zatím jsem to nikdy nehlídala a teď budu muset opravdu přemýšlet než něco koupím abych se vešla do rozpočtu. Budu si taky muset vymýšlet nové recepty. Už se těším ;)

PS Asi byste měli vědět, že miluji saláty ;)
 


Sebezrada

15. ledna 2015 v 11:21 | elis |  Deník
Dnes jsem se přesvědčila, že to nebude snadné - celá tahle změna k lepšímu. Věděla jsem, že to nebude žádný med, ale jedno jsem opravdu nečekala. To, že mě zradí člověk, na kterého se v životě nejvíce spoléhám.
Možná, že to taky znáte. Zrychlí se dech, motá se hlava, nevolnost, prázdno v hlavě a touha utéct. Takto bych ve zkratce popsala svoje záchvaty paniky. Čekala jsem na zkoušku. Učitel se ještě nedostavil a já zjistila, že otázky, které si budeme losovat, jsou v jiném pořadí a obsah je jinak promíchaný - učivo, ale stejné. V tom to přišlo. Nemohla jsem tam zůstat - začala jsem panikařit. Šlo o velmi silnou úzkost a přitom jsem věděla, že to přece umím. Jenže moje tělo odmítalo jednat rozumně. Nemohla jsem si pomoct. Rozloučila jsem se se spolužáky, řekla jim, ať mě omluví, že mi není dobře a za chvíli už jsem seděla v tramvaji.
Jen co se za mnou zavřely dveře výtahu, propadla jsem v pláč. V ten moment jako když se z hrnce vyvalí pára. Výtah zastavil v pátém patře a já se snažila zamaskovat slzy. Nesnáším, když mě někdo vidí brečet. Byla jsem na sebe tak hrozně naštvaná. Vůbec jsem to nechápala a nejhorší je, že se mi to nestalo poprvé. Tedy, poprvé jsem doslova utekla ze zkoušky, ale už několikrát jsem nějaké vynechala, protože jsem se necítila dostatečně naučená. Přitom mi logika říká, ať to alespoň zkusím, když už stejně ztrácím pokus.
Možná to je tím, že mi nevadí špatná známka, ale to, že mě zkoušející může považovat za blbce, že se před ní/m ztrapním. Možná to má kořeny v první třídě, kdy si na mě ošklivě zasedla třídní učitelka. Já se pak ještě dlouho se vzdělávací institucí usmiřovala. Mám hrozný strach, že něco pokazím. Vůbec nemusím být nejlepší, ani to nechci. Jen se bojím být ta poslední, nejhloupější, na kterou si ostatní budou ukazovat.

Teď, skoro na konci článku, jsem už o poznání klidnější. Pořát ale cítím to svírání hrdla, a když si vybavím ten moment, srdce se mi rozbuší. Rozhodla jsem se, že naříkání je pro dnešek dost. Teď zamířím do postele - tam se na nějaký čas schovám před světem. Jakmile se probudím, vstanu s čistou hlavou a začnu na sobě pracovat ;) - sebelítost ještě nikdy nikomu nepomohla.

Šílené mé já aneb to je/byl den

15. ledna 2015 v 2:34 | elis |  Deník
Začalo to v úterý večer, kdy mi znenadání zazvonil telefon. Byla to jistá slečna. Nebylo jí moc rozumět, ale pochopila jsem z toho, že mě zve na pohovor, ale kvůli jistým okolnostem jsem nepostřehla název firmy ani pracovní náplň. Důležité bylo, že jsem se s ní dohodla na místě i na hodině. Pohovor byl hned další den v 11.
Fajn. Řekla jsem si, že když už nic, bude aspoň sranda. To teda byla. Dorazila jsem přesně a najednou jsem zjistila, že tam se mnou čekají ještě dva lidé, kteří měli schůzku naplánovanou dřív než já, a že stále čekají. Jako první odešla jedna slečna a zůstali jsme tam dva. Asi 11:45 jsme se rozhodli, že to zabalíme. Hned jak jsem vykročila z budovy, ozval se telefon a dotyčný, na kterého jsme čekali, se velice omlouval. Vybil se mu telefon, asistentka nemocná... Jako, já to chápu. Z vlastní zkušenosti vím, že "když se daří, tak se daří."
Tak jsem se otočila a šla na pohovor - vzal mě. Byla jsem ráda a začínám asi za týden - což je super. Pak jsem musela proběhnout město a všelico si zařídit (kvůli jiným věcem). Na pokoj jsem se dostala večer. Kopla jsem do sebe 2 energiťáky - zdravé to sice není, ale ve zkouškovém je vše dovoleno ;)
Tááákže, teď jedu přes noc, a protože mám plnou hlavu pytlovin ke zkouškám (2 v jeden den - to je zabiják), rozhodla jsem se takto ventilovat. Jsem ve stresu a začínám mít slabou hodinku - mám ještě jeden kouzelný nápoj a pak zase pojedu jako fretka.
Možná (a celkem oprávněně) si myslíte, že jsem blázen, když se učím přes noc, ale z nějakého důvodu se tak vždy naučím nejvíc...
PS Nebudu mít teď moc času na psaní, ale budu se snažit. Mám tu takovou malou ochutnávku, na co se můžete těšit:

  • budeme kupovat jídlo
  • na cestě jsou rady jak překonat špatnou náladu
  • ukážeme si nějaké vychytávkové věcičky
  • uvaříme si...
  • ... a hodíme se do pohody ;)
  • a ještě mnohem víc ;)

Pitný režim

14. ledna 2015 v 12:00 | elis |  Rady a tipy
Důležitost správného pitného režimu je dnes už nezpochybnitelná. Obecně se tvrdí, že bychom měli vypít 2 - 3 litry tekutin denně. Taky je dobré pít průběžně, ještě než se dostaví pocit žízně - to už je varování. Předpokládám, že spoustě lidí se to nebude líbit, ale nejlepší na pití je čistá voda. Další variantou můžou být ovocné šťávy (ne džusy) nebo mléko. Tyto tekutiny by ale nikdy neměly nahrazovat vodu.
Já osobně jsem už dávno dala sbohem slazeným nápojům a ochuceným minerálním vodám. Člověk je přece jen od přírody naprogramován na obyčejnou vodu. Spoustě lidí, převážně těch dávno navyklých na sladidla, čistá voda moc nechutná. Mám ale jeden tip. Přimíchejte si do vody šťávu z nějakého ovoce. Nebude sice tolik sladká, ale bude mít chuť.
Nezatěžujte se počítáním mililitrů. Je to zbytečné. Raději si stanovte intervaly, kdy se trochu napijete. Třeba zhruba každých deset minut si dáte pár loků. Je dobré mít neustále u sebe láhev s vodou. Já mám stále u sebe alespoň trojdecovou lahvičku. Zajímavé je, že nikde toho nevypiji tolik jako ve škole. Na přednáškách pozoruji, že půl litru vody do sebe hodím za jednu hodinu. Když láhev vypiji, není nic jednoduššího než si jít o pauze napustit čerstvou vodu.

A ještě něco na závěr. Někde jsem četla, že není dobré pít vychlazené nápoje. Brání to v hydrataci nebo co. Tohle si přeberte jak chcete. Mě stačí čerstvě napuštěná voda z vodovodu - ta je někdy příjemně chladná.

"Kysnit"

13. ledna 2015 v 15:00 |  Moje slova
Toto slovo jsem vymyslela v momentě, kdy jsme s kamarádkou mluvili o tom, jak příšerně líné jsme. Šlo o to, že čas od času, když nemusíme do práce nebo do školy, zůstáváme doma a ven nás to dvakrát netáhne - moc práce. Musíme so totiž zkulturnit a to se nám kolikrát vůbec nechce. Když tedy zůstáváme doma, není pro to důvod. Takže spíme tak do půl dvanácté (ona podstatně déle). Až vstaneme, připadá nám zbytečné učesat se, vyčistit zuby, převléct se a nedej bože se namalovat. Celý den pak trávíme díváním se na seriály, procházením sociálních sítí a dalšími nesmírně produktivními aktivitami.
V krajním případě, když nemáme žádné povinnosti delší dobu, nezavítáme do sprchy. Nemyslete si o nás, že jsme snad taková hovada. Tohle se opravdu stává jen zřídka, ale přece jen se to už stalo... Osobně si myslím, že takové dny má většina populace. Ostatní jsou však na rozdíl ode mě chytří a nechávají si to pro sebe....

Tak tedy, shodly jsme se na tom, že když lidi ztratí práci nebo prostě už nemají náplň dne, jde to s nimi z kopce, ztrácejí motivaci, uvelebí se v obýváku na gauči a začnou KYSNIT (od kysňa = bedna = televize). Připadá mi, že zvuk tohoto slova dokonale vystihuje, co tím chci říct...

Plánování dne

13. ledna 2015 v 14:21 | elis |  Rady a tipy
Ačkoli se to spoustě lidí nemusí zdát, pro dosažení mých cílů je pro mě klíčové plánování a to nejlépe v mnoha různých barvách - zase se nechávám unést... Na druhou stranu, mnohobarevnost sebou nese několik výhod jako jsou: přehlednost a pozitivní naladění (pokud zvolíte ty správné barvy).
Možná už jste to pochopili - plánování mě baví. Problémy však přicházejí s dodržováním oněch plánů. Je proto velmi důležité naplánovat si činnosti dle svých sil a schopností. Je tedy důležité dobře se znát a plánovat si odpočinek. Ono taky není dobré být příliš důslední jinak budeme otrávení dřív, než začneme. Důležité je hodit se do pohody, nic nepřehánět a nečekat od sebe zázraky. Na druhou stranu musíme své úkoly plnit - nedáváme si je přece bezdůvodně, něčeho chceme dosáhnout.
Zde mám několik typů jak si naplánovat den tak, abychom se z něj nezbláznili a večer nepropadali depresi, že jsme spoustu věcí vynechali:
1. Stanovte si a rozlišujte cíle dlouhodobé a krátkodobé. Zcela logicky odvozujme krátkodobé od těch dlouhodobých. Také je můžeme více rozvrstvit. Např: Roční, měsíční, týdenní, denní. Je navíc vhodné určit priority.
2.S úkoly to nepřeháníme! Hlavně na začátku bychom se měli krotit. Nejsme přece stroje a po nějaké době se unavíme, a pokud to v tom případě přímo nezabalíme, naše práce stejně nebude tak kvalitní.
3. Plánujte si přestávky. Pokud je to možné, rozdělte si činnosti na menší časové úseky a ty prokládejte pauzami.
Např. každou půlhodinu 5 - 10 minut přestávka. Nebudete tolik ve stresu.
4. Diář si zaplňujte teprve den předem. Je jasné, že některé věci v diáři budete mít už delší dobu (dovolená, oslava narozenin, rande), ale protože jen málokdy jde všechno tak, jak by mělo je v tomto případě často lepší nechat to na poslední chvíli. Navíc budete mnohem flexibilnější.
5. Mějte cíle vypsané zvlášť a pokud možno u sebe. Podle toho, co chcete daný den zvládnout, plánujte činnosti. Nemusíte tolik trvat na přesném časovém vymezení aktivit, ale hlavně si dávejte pozor na splnění cílů. Diář má být pomocníkem. Není to jízdní řád.
6. Elektronický diář. Pokud nejste zrovna věrní fanoušci těch tištěných, je skvělá volba stáhnout si nějakou chytrou aplikaci. Práce s ní je jednodušší, čistější a dovoluje spoustu věcí navíc. Navíc tak diář máte neustále u sebe.

Na závěr bych ráda dodala, že největší předností plánování je to, že přebíráte odpovědnost nad svým životem a to už za tu menší námahu stojí.

Slunečný start aneb počasí mi přeje

13. ledna 2015 v 12:00 | elis |  Deník
Co jsem vykoukla z peřiny, nevěřím svým očím. Už včera nebyla moc velká zima, ale dnes se na obloze opět objevilo Sluníčko - nezvratný důkaz, že stále existuje. Nevím kdo mi to říkal, ale počítala jsem s velkými mrazy - toť důvod proč jsem si před týdnem koupila dva páry zimních bot. I když nejsem příznivkyní mrazu doufám, že budu mít šanci ještě je letos vynosit.
Každopádně to bylo hezké probuzení. Nic vám nedokáže rozzářit ten tak, jak to umí jedině Slunce. Na internetu hlásají aktuální teplotu v Olomouci asi 6°C. To není teplota na zimní bundu...
Abych to zkrátila. Dnes je den D, kdy oficiálně startuje můj kvalitnější život. První den je hodně těžký. Obzvlášť pak ten můj, kdy jsem si dala pár pro mě složitých úkolů, do kterých se mi moc nechce. V rámci kultury svého životního prostředí se chystám uklidit svůj pokoj na kolejích (kéž by se pak zapojila i spolubydla až dojede...). V rámci zodpovědnosti mám v plánu zajít si do knihovny, vrátit knížky a zaplatit pokutu. Pak se ještě chystám učit na dvě zkoušky, které mě čekají ve čtvrtek a podle toho jak se budu cítit, začnu možná s přípravnou na psaní plánu výzkumu.

Ještě mě čeká nákup jídla a to jak z hlediska zdravého životního stylu, tak i z toho důvodu, že jinak pojdu hladem. Navíc dnes oficiálně (znovu) začínám se cvičením. Tento den je pro mě tak trochu výzva, a tak neuškodí takto krásné počasí, které mi bude vylepšovat náladu a připomínat, co chci dokázat.

Masové dilema

13. ledna 2015 v 12:00 | elis |  Životospráva
Od malička mi moje maminka vtlouká do hlavy, že člověk je všežravec. Má pravdu. S nástupem margarínu jíme plasty, ale to sem nepatří. Jde o to, že zbožňuji zvířátka (snad kromě několika druhů, které ale nemíním jmenovat abych neranila jejich city...). To víte. Jsem holka a k tomu patří asi toto: "Jé roztomilé prasátko. Ten ňufánek, ta očíčka. Jak to roztomilounce chrochtánkuje!" No a pak se dozvíte, z čeho byly ty řízky v neděli na oběd... Dost soukromému traumatu.
Jde mi o to, že mám stále problémy s jezením masa jakožto produktu vraždy. Je mi hrozně líto těch prasátek, kraviček, kuřátek a dalších nehledě na maso jehněčí - jak někdo, proboha, může zabít jehně! Něco tak nevinného a neskutečně roztomilounkého! Dost toho nebo půjdu vraždit zemědělce... K tomu všemu se teď internetem šíří videa z farem a z jatek a na nich zachycené příšerné zacházení se zvířaty....
Řešení by pro mě mělo být prosté - přestat jíst maso. Jenže, a to se dostáváme k jádru mého problému, nedokážu žít bez slaniny. Nemusím ji mít tak často, ale celý další život bez ní si prostě nedokážu představit.
Dlouho jsem přemýšlela jak se k tomu postavit a došla jsem ke kompromisu. Přes týden maso vůbec jíst nebudu - v menze si budu objednávat VEG jídla a na koleji budu mít hlavně zeleninu, ovoce, obilniny a mléčné produkty (farmářského původu). Když přijedu domů na víkend, nebudu jíst maso pocházející ze savce. Povoluji si 100 g kuřete (nebo jiného ptáka) a 200 g ryby týdně. Slaninu maximálně 100 g měsíčně (alespoň mi bude vzácnější).
Bílkoviny budu nahrazovat z jiných zdrojů.

Tato moje ustanovení platí od 13.1.2015 a budu se průběžně hlásit, jak mi to jde s jejich dodržováním.

Kam dál