Motto měsíce:
Bez pádů bychom si neuvědomili, jak krásné je být na nohou

Sebezrada

15. ledna 2015 v 11:21 | elis |  Deník
Dnes jsem se přesvědčila, že to nebude snadné - celá tahle změna k lepšímu. Věděla jsem, že to nebude žádný med, ale jedno jsem opravdu nečekala. To, že mě zradí člověk, na kterého se v životě nejvíce spoléhám.
Možná, že to taky znáte. Zrychlí se dech, motá se hlava, nevolnost, prázdno v hlavě a touha utéct. Takto bych ve zkratce popsala svoje záchvaty paniky. Čekala jsem na zkoušku. Učitel se ještě nedostavil a já zjistila, že otázky, které si budeme losovat, jsou v jiném pořadí a obsah je jinak promíchaný - učivo, ale stejné. V tom to přišlo. Nemohla jsem tam zůstat - začala jsem panikařit. Šlo o velmi silnou úzkost a přitom jsem věděla, že to přece umím. Jenže moje tělo odmítalo jednat rozumně. Nemohla jsem si pomoct. Rozloučila jsem se se spolužáky, řekla jim, ať mě omluví, že mi není dobře a za chvíli už jsem seděla v tramvaji.
Jen co se za mnou zavřely dveře výtahu, propadla jsem v pláč. V ten moment jako když se z hrnce vyvalí pára. Výtah zastavil v pátém patře a já se snažila zamaskovat slzy. Nesnáším, když mě někdo vidí brečet. Byla jsem na sebe tak hrozně naštvaná. Vůbec jsem to nechápala a nejhorší je, že se mi to nestalo poprvé. Tedy, poprvé jsem doslova utekla ze zkoušky, ale už několikrát jsem nějaké vynechala, protože jsem se necítila dostatečně naučená. Přitom mi logika říká, ať to alespoň zkusím, když už stejně ztrácím pokus.
Možná to je tím, že mi nevadí špatná známka, ale to, že mě zkoušející může považovat za blbce, že se před ní/m ztrapním. Možná to má kořeny v první třídě, kdy si na mě ošklivě zasedla třídní učitelka. Já se pak ještě dlouho se vzdělávací institucí usmiřovala. Mám hrozný strach, že něco pokazím. Vůbec nemusím být nejlepší, ani to nechci. Jen se bojím být ta poslední, nejhloupější, na kterou si ostatní budou ukazovat.

Teď, skoro na konci článku, jsem už o poznání klidnější. Pořát ale cítím to svírání hrdla, a když si vybavím ten moment, srdce se mi rozbuší. Rozhodla jsem se, že naříkání je pro dnešek dost. Teď zamířím do postele - tam se na nějaký čas schovám před světem. Jakmile se probudím, vstanu s čistou hlavou a začnu na sobě pracovat ;) - sebelítost ještě nikdy nikomu nepomohla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 L♥vely Girl L♥vely Girl | Web | 15. ledna 2015 v 11:52 | Reagovat

Můžu vědět co studuješ?

Tyhle pocity zná asi každý (kromě těch, kterým je všechno jedno). Dokonce i já a sakra nesnáším, když se snažím na zkoušce psát a strašně se mi klepou ruce :/ Je ale škoda, že si z té zkoušky utekla, klavně když jsi učivo věděla. Každý občas zpanikáří. Doufám, že se brzy zapíšeš na další termín a dáš to levou zadní :) Držím palečky.

(Jo..a já měla zatím jen písemné zkoušky. S ústníma mám strašný problém. Když jsem byla na přijímačkách , tak se mi nehorázně klepal hlas a už už jsem se šla rozbrečet :/ Na dalších přijímačkách jsem jim to naštěstí natřela. Jen jsem tim chtěla říct, že ten pocit znám a nevím jak ho překonat.)

2 Ronnie Ronnie | Web | 15. ledna 2015 v 20:05 | Reagovat

Snad ti je teď lépe, když ses z toho vypsala. Taky by mě zajímalo co studuješ. Jinak tyhle pocity také znám. Také jsem si vědoma toho, že to umím ale mám proste paniku z toho ze se ztrapnim. A nejhorší je ze ja mam okolo sebe většinu holek a ty tě ještě většinou za zádami pomluví takze to chápu. :) Ale určitě pomáhá, když si na nějakou chvíli představíš, že si někdo jiný statečný a že to zvládneš a časem už si pak nebudeš muset představovat, že si někdo jiný a zvládneš to sama :).

3 L♥vely Girl L♥vely Girl | Web | 15. ledna 2015 v 21:26 | Reagovat

Ten Vietnamec je strašně fajn, miluji, jak se pořád usmívá :) jen mu jde moc těžce rozumět, co je škoda :/

4 Choi Mari Choi Mari | Web | 16. ledna 2015 v 13:03 | Reagovat

Já se tohohle hodně přestala bát na střední, protože to, co někteří vypustili z pusy, jsem rozhodně nemohla překonat. Takový hlody by mě v životě nenapadly.

O maturitě mi všichni říkali, že to není tak těžké, jak to vypadá, že je to vlastně celkem lehké. Myslela jsem si, jaká to je blbost a nakonec to vůbec těžké nebylo.

Hodně jsem měla problém s tím, že jsem nechtěla vypadat hloupě (či hloupá). I teď s tím mám celkem problém. Jenže jsem si všimla, že lidi, co se nebojí vypadat hloupě nebo se ztrapnit, bývají daleko úspěšnější a zábavnější a dovedou si líp užít život a tak se snažím být taky taková a nedělat si hlavu tolik s tím, co si myslí ostatní.

5 veronicaveronikou veronicaveronikou | Web | 17. ledna 2015 v 15:35 | Reagovat

Líbí se mi, že člověk, na kterého se nejvíc spoléháš jsi ty. Teda doufám, že jsem to správně pochopila. :-)

Záchvaty paniky znám moc dobře a vím, že občas se člověk nezmůže vůbec, ale vůbec na nic. Proto ti dávám palec nahoru za to, že jsi dokázala utéct, už to podle mě stálo hodně sil. Já většinou zůstávám plně paralyzovaná.
Asi by ode mě bylo hloupé říkat ti, že ho máš hned celý zkusit přemoct. Ale zkoušej to, nejprve na lehčích věcech, potom na těch těžších a uvidíš, že jednou ho plně ovládneš a už sama sebe nikdy nezklameš. Přeju hodně štěstí. S tebou i se zkouškou :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama